Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

štěňátka a eskalátory

24. srpna 2010 v 13:44 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý šíleníčku,

všechno co si vysním stěží chápu a tak, když to sem napíšu, třeba to jednou bude dávat smysl. Mám na stole notes a v něm črty všech těch snových scenérií, které čmárám hned po probuzení a které mám jako pomůcku při psaní těchto spacích zápisků. Na listu z dnešního rána je plavecký bazén a v něm rychlo-plovoucí osoba, pak je tam pokoj se schody a domečkem pro panenky a nakonec stanice metra s přijíždějícím vlakem... Smůla pro mě je, že jak jsem si to nareslila, tak sem to vypustila z hlavy a už přesně nevím, co to znamená... Ani si nepamatuju, v jakym byli pořadí. Je to škody, protože tak, jak si nepamatuju ten sen, tak si pamatuju dojem z něj a ten byl opravdu moc dobrý.

Tak snad asi metro bylo první, neboť do sn je třeba se jaksi dopravit, vím, že se mnou ještě někdo jel. Dva kluci. Snad to byli i přátele. Takový ty, co se v každym snu objeví, ale přitom nemají předlohu v reálnu. Motali jsme se(jako už tolikrát v minulých snech) u výstupů z metra a velkou část této kapitoly snu jsme strávili na eskalátorech po boku lakrosového družstva. Šílenost. Běhali jsme nahoru a dolu a mý kamarádi mě chytali, když jsem ve vší své ladnosti zakopávala krok, co pád z dalšího schodu. Byl moc fajnovej pocit. Víte, že vás někdo chytá.

střih

Pak tam byl ten bazén. A já byla zástupce závodníka. Jala jsem se tuto roli zvládnout co nejlépe a ve vší své snaze zarývala jsem se dlaněmi do rozčeřené vody. Vyhrávala jsem. Měla jsem jednoho nebo dva soupeře. Bylo jich málo. A já se v cíli - po několika přeplavání celé délky bazénu - dotkla naposledy okraje a tam čekali ti dva kluci. V rukách měli malá štěňátka a házeli mi je do vody. Šílenost.

střih

Jsem v tom pokoji. Je to pokoj holky, neboť všechna jeho dřevěná obložení jsou zdobena růžovými závěsy, povlečením a kdo ví, čím ještě. Byla tam palanda a na obou matracích leželi ti dva. Já jsem si prohlížela domeček pro panenky a přitom si hrála s vylovenými šťěňátky...

Spáč by možná řek, že to dobře dopadlo, a ono asi i jo. Já nevim... Zní to šíleně...

s šíleným úsměvem a štěňátky v náručí, Tvůj Spáč
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama