Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

zimnota

28. září 2010 v 22:20 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

Ve slovech z posledna, tyhle vystihujou minulou prosněnou noc tyto: dluhy, pytlíky bonbónků, parta, stará cédéčka, zimní boty, kolemjedoucí auto, potloukání se po městě, bývalé hřiště, - CELÝ O MYM DOMOVĚ. Bylo to všechno pospojovaný jako mozaika ze vzpomínek na moje všechno. Šedo-hnědo zašlá nálada s sem tam křiklavou čarou.

střih

Nepamatuji se na pořadí ani nic podobně konkrétního. Je to o výletu s partou přátel. Potloukáme se městečkem a kolem sněží. Mám tlustou vlněnou oranžovou šálu, která v žlutosti pouličních lamp křičí na všechny kolem. Je mi zima a víc než přítomnost lidí kolem a slov, která dopadají na mou nevnímavost, se věnuji cítění zimy na každém milimetru mojí kůže. Soustředím se na dýchání mlhavých oblaků do ledového vzduchu, na kroky, které v čersvém sněhu uspokojivě chroupají a na přibližný směr, kterým se naše noční výpravá ubírá. Je to směr nějaké hospůdky, jídelny něbo něčeho podobného. Nejsem si jistá neboť jsme nakonec dostáli rozhodnutí, že stačí odložit vlhké deštníky v předsíni a vyrazíme do sněhové noci mrznout dál.

střih

Jsme doma. Improvizovaná klubovna, jejíž klubovnost tkví hlavně v rychlovarné konvici a tom, že tu má každý svůj hrníček a dostatečně širokou škálu různobarevných a různovonících čajů. Bohužel, k čajovým záležitostem nedojde, neboť si kdosi zapomněl s sebou vzít klíče a tak sedíme na starých a nyní velmi nepříjemně studených schodech a rozhlížíme se navzájem po sobě všichni stejným pohledem - otázkou. Nejistota a stydlivost. Nakonec se každý nezávisle na sobě začne potloukat po otevřené zasněžené zahradě a dělat kraviny se zimními botami a holinkami, které kupodivu nejsou uvnitř domu. Na betonové ploše před schody je nezasněžené avšak zamrzlé místo. Na něm leží stará originální cédéčka, která pro mě představují memorykredit do všech mých zminula vzešlých obrazů.

střih

Rozdovádění a pro mě určitá tesknost, když se na mě dívá jeden z nich, na rukou komínky ze zimních bot a pod nohama střepy z plastových kol, z kterých mi kdysi rodiče pouštěli hudbu...

střih

To je všechno, nešlo zas o předměty, lidi, činy... Šlo o tu náladu a já v tom cítila nehoráznou tesknotu...

v objetí nikoho a obětí ničeho, Tvůj Spáč
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama