Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

hrál mi na kopák ploužáky

6. října 2010 v 17:43 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

O víkendu se mi do snu vsnila tato slova: bubeník, krokety, půda, schody, důvěra... Po zpětném přečtení si to všechno znova vybavuju a culím se, jak moc mi v tom snu bylo krásně. Tedy:

Ani si nepamatuju začátek. Jsem ve svém domě. Je můj a nikdo mi ho v této dimenzi nemůže vzít. Mám pocit, že myji nádobí a z obýváku slyším film, který je puštěný z videokazety. Doma. Stojím tam u dřezu.

střih

Ležím v kuchyni s mokrou dlaní od mycího přípravku. Nemůžu se pohnout, asi umírám nebo co, ale směju se, protože ke mě někdo běží, směju se, protože někomu nejsem lhostejná, směju se, protože jsem trochu blázen. Vidím zpomalené a stále víc zamlžené kroky s dunivým dopadem k mým uším. Stmívá se mi v očích a někdo se ke mě sklání. Usmívám se.

střih

Sedím v příjemné místnosti. Zas ten Domov. Pijem čaj, je nás víc. A pár jich i znám. Přes páru od ovocných hrnků se na sebe smějem. Mám na klíně kus dřeva s obtížně vyhlížejícím aparátkem z kovu na konci. Hraju na kytaru. Já to umím? I Tak, hraju. Ostatní mě hltají očima a snad i ušima, když já sebe samou neslyším. 

střih

Dělám v kuchyňce krokety a sbíhají se mi sliny, když se vzpomenu, jakou sem na ně měla chuť už ve snu. Je jich pomálu, ale říkám si, že stejně potřebuju shodit. Vycházím po schodech na půdu půdy(kde jsem už taky v pár snech byla). Otvírám příjemně dřevěná dvířka a protahuji se jimi s talířkem, v němž se kutálí sem a tam můj oběd. Byla tam vždycky ta bicí souprava? A Měla jsem dřív na půdě zamčeného bubeníka, co vypadá jako leader kapely Foo Fighters? Ať jo nebo ne, v tu chvíli to vypadalo tak přirozeně. Sedla jsem si na nizoučkou a překvapivě pohodlnou stoličku, nabídla krokety bubeníkovi a ten mi na důkaz vděčnosti a důvěry v mé snové já začal vyprávět o svém životě. Mluvil dlouze a zajímavě. Vyprávěl, jak ho nikdo nikam nechce a snad mi i vysvětlil, jak že se na mojí půdu dostal. Byl celý zoufalý a zvláštně odevzdaný. Utěšuji ho, že když tady prý hraju na kytaru, tak s ním budu hrát. Jen jsem si v rychlosti nevzpomněla, kam jsem po tom hluchém čajovém dýchánku svůj kus dřeva odložila. Usmívám se, chroupu poslední kuličku v misce, kterou mi velkoryse nabídl (jak LadyATrampovské gesto) a zubím se na něj. Hraje mi nádherný použáky(ať to je nebo není možné jen za doprovodu bicí soupravy). Probouzím se s pocitem poslechu krásné a zvláštní kombinace zvuku chraplavého hlasu a kopáku...

Píseň v duši a mír na rtech, Tvůj Spáč
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama