Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

svátky

1. listopadu 2010 v 7:40 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

Nedávno se mi zdálo nutným poznament si: sraz, pizzerie, kniha(mouka) město, potok, mlýn, podávací tamtyvěci.... Začínám si připadat vážně šíleně při zpětnym pohledu na ty obrazy. Celý sen situován v slunečnu a vzpomínkovu na první léta základní školy.

"Kdo si? Že ty jsi ten... TY víš..." ní od mého snění k vysoké postavě, opírající se o stůl a zírající odtamtud na mě. Oba se usmíváme, oba víme, ale ani jeden to neřekne...

střih

Přichazejí k nám známe tváře, které z nějaké radosti nepojmenováváme. Usmíváme se na sebe. V tak velkém strachu jako se v realitě míjíme se v radosti na tomhle místě přijímáme a oficiálně známe. Probíhají gratulace jednomu z nás. Je to kuchař a dostává sáček mouky balený jako tlustá kniha v tmavě zeleném vázání. Probíhají další výměny úsměvů. 

střih

Brodím se potůčkem u pizzerie o hloubce 20ti centimetrů, které jsou mi kupodivu až po pas a míjím něco jako obrovské bublifuky. Nevím na co slouží. Měla to být nějaká podávadla? Každopádně se deru mělkými vodami o síle mořských vln a míjím mlýn (spojení s knihou moukou?). 

střih

Suchá a neoblažená vědomostmi sedím na lavičce uprostřed našeho krásného, světlého a snivého náměstíčka. Jsem ráda, že tu jsem....

jako vždy vyděšená svým podvědomím, Tvůj Spáč
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama