Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

Jako v bavlnce

29. ledna 2011 v 22:16 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,


víš, aplikace poznámek v mobilu je moc fajnová věc. Prostě tak. Člověk se k ní dostane přes dva doteky a mezi nima i já stěží stihnu zapomenout cokoliv důležitého. A pak je ještě moc dobrá věc kombinace dostatku času s klávesnicí na dotykové obrazovce. Psalo se to tudíž samo a já teď nebudu dělat nic než opisovat onu poznámku, narozdíl od obvyklého vzpomínání a slohování na pár hesel...Nuže

Spousta oblečení, nefunkční nohy, příkop kolem domu sousedů odnaproti. Útěk před čímsi, svetry a barevnými mikinami s velkými nápisy, které mi neříkají nic než že jsou dávno z módy(pokud tam kdy byli). A je jich vážně velká spousta. Jako v továrně minulého století, jejíž majitel zapomněl zajistit odvoz z výrobních linek a tak nechal ta množství křiklavých textílií zaplnit budovu o půdorysu fotbalového hřiště. S nohama, které za sebou v snové paralýze táhnu se plahočím u stropu a odhrnuju jeden růžový rukáv za druhým. Závod to byl... A nikde úniku? Už nevím. Byla jsem unavená

z zděděného vytahaného svetru, Tvůj Spáč
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama