Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

No, na druhou stranu...

15. ledna 2011 v 11:51 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

pravda, byla tu určitá pauza zapisování si těch snových šíleností, ale pořád se mi něco zdá. Noční můry to bývaj. A posledních pár dnů to jsou kratinké momenty, které ač nejsou plné viditelné můrovosti, děsí mě.

Je to jenom jeden kousek. Miniaturní útržek.


Mám v plánu jet navštívit vlídné lidi. Tam, kam bych chtěla patřit a pořád nechápu, že mě trpí. Bojím se že zabloudím v reálnu jsemse den před tím potýkala se spoustou map a rad, jak se dopravit právě tam a ne jinam a cestou se neztratit. Sen mi ukazoval jak jedu tramvají, jejíž číso bylo schované za něčí zrzaou hlavou. A jela jsem si i docela sebejistě. Dívala jsem se z okna a vpíjela se do deštěm zmáčených a večerním osvětlením zkrášlených chodníků. Tuhle jedna krásná lampa a hned vedle ní dokonalé zelené zábradlí. Ejhle tuhle náměstí a socha! Hřálo mě to poetično na srdci. Jedu si tak tedy tou tramvají a obdivuji to všechno kolem. Ani jsem si nevšimla, že si na vedlejší sedačku někdo přisedl, a tak jsem se trošku lekla, když na mě promluvil: "Kam to jedeš?" Byl to právě jeden z vlídných lidí, za kterými jsem měla namířeno. Jak já ho mám ráda. Tak nějak dobrým způsobem a vlídně. Tyhle lidi dělají z ostatních lidí dobré lidi. Rozhlédnu se z okna a ted nepátrajíc po nějakých okamžicích krásy, hledám orientační body, jak bych mohla rozeznat, kde jsem a kam jedu. Proč mi to bylo celou dobu jedno? Podívám se na něj a rozpačitě v závěru odpovídám: "No, na druhou stranu." Znělo to sebejistě. A čím častěji si to přehrávám, tích schválnějí a upříměji to ode mě znělo.
Ta tramvaj jela dál a on stejně tak jako se předtím objevil, zmizel, když jsem hledala v obrazcích světla na budovách lepší odpověd, než kterou jsem mu s tak nepochopitelnou jistotou podala.
Ta tramvaj jela dál a za ní se otáčeli pod deštníky jednotlivci i dvojičky vlídných lidí, za kterými jsem chtěla jet.
Ta tramvaj jela dál a já v ní. Jela jsem na druhou stranu. Schválně a nepochopitelně.

kam to jedu? no na druhou stranu. 

Něco jsem chtěla, toužila po tom. A podvědomí mi to zakázalo. Kazím si svoje vlastní sny...

Zmatená sama sebou, Tvůj Spáč
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama