Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

JAKO318---

11. února 2011 v 10:07 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

10:06
Dneska to bylo vážně nabitý. Jedna scenérie vedle druhý, a spousta lidí a cest a míst a věcí k naleznutí... Nuže, nezbývá než to sem všechno sepsat než se my to z živý paměti přesune do pamětního hřbitova. fotoaparát, svíčky, dřevěné lavičky, travnatá plocha, břímě, dům s átriem, plno kolegů, debaty, velryba (JAKO318---), hlubiny, trosky, útěk, nádraží, nové vlaky, špatný směr, kapela, vlídní lidé, obchod s hudebninami, měkká a hrbolatá podlaha, rockové plakáty, paličkované ponožky. Tak a teď si to půjdu nechat rozležet v hlavě, abych to byla schopna převyprávět srozumitelnější (neplést se srozumitelnou) formou.

11:03
Bylo tedy léto, tam v tom snění. Alespon si to místo pamatuju v letním hábitu. Světlo tam bylo oranžové a měkké, jako při západu slunce někdy v srpnu a tráva kolem zářila tím nejpříjemnějším odstínem zelené. Byla tam řada zahradních dřevěných stolků s přimontovanou lavičkou na obou stranách. Byli jsme tam jako skupina, přičemž jsem já byla její článek nejslabší. Seděla jsem vedle kolegyně umělkyně, která si narozdíl ode mě nezapomněla vzít svůj krásně vedený skicák a jala se zaznamenávat ty nejhezčí kouty zdější reality. Na stole byla velká svíce. Nehořela, a proč by taky v takovém světle. Měla skořicovou barvu a pod sebou kalíšek z voskového papíru. V dlani mi svítily kousky bílého vosku. A jak to bylo nepatřičné, nápad, že bych ty kousky mohla hodit na vrch skořicové svíčky. Byla jsem okřiknuta a následně zakřiknutá, když jsem se rozhlédla po dalších stolcích, kde je na každém svíčka a ta je opatrována jako poklad. Byla jsem tam nepatřičná

střih

Když jsme odcházel na povel někoho povolaného, cosi jako zvyk nás zformoval do řady jednotlivců, kteří si pokorně hledí navzájem na paty a v úzké šnůře se přesunuje na místo, kde je patřičné složit svou hlavu. Byla to zvláštní budova. Mě osobně připomínající budovu základní školy. Átrium uprostřed, kde se scházeli mnou obdivovaní jedinci a neuspokojivě vzhlížející klece, coby bezpečné úložiště šatů a přezuvek. Stěny byli prázdné a oprýskané v místech rohů a kolem světelných vypínačů. Některé místnosti byli zakázané.

střih

Světlopouštící kotouč už zapadl za snové obzory a tím dal mě a mému parťákovi možnost bytí v nočních stěnách naší ubytovny. Z nepohodlných lůžek jsme se zvedly téměř ve stejnou chvíli a stejně tak jsme na sebe v okamžiku pohlédli a beze slov se dohodli na útěku. Máme rádi pořádek, pokoru, úctu a spravedlnost, ale tohle bylo moc. 
     Vyběhli jsme z tělocvičny se spoustou lůžek na modře osvětlenou chodbu. Kdoví jakou schopností těch stěn bylo možné vidět v nich odraz noční oblohy i s množstvím spojujících svítících čar, načrtávající všechny souhvězdí na nebi. Koutkem oka jsme se dívali, ale nepřestávali jsme utíkat. Snad jsme se i smáli?

střih

Za námi se nořila v strašlivém úhlu křivka mořské vlny. A Už neutíkám chodbami, ale na volném prostranství, jehoož volnost je znatelně proděravěná náhodnými překážkami rozsetými všude kolem. Jednou to byl kus naplaveného dřeva, pak louže, jejíž hloubka čítala přes jeden celý metr. I přes ty nástrahy jsme s mým krátkovlasým přítelem běhali a přeskakovali to všechno se značnou lehkostí. Za námi se stále pomaleji hnala ona vlna, která nám na úsměvu neubrala ani trochu. I Tak jsme bez jediné přípravy naráz skočili do jedné zdající se louže, která se proměnila v tu ránu ve studnu a následně v otvor v ledu, který nás pustil do mořských proudů. Modrá, bílá, nazelenalá a rozmazaná světla všude kolem nás se odráželi v oku mého přítele. Za ním se zvětšoval stín. Přibližoval se a čelili jsme mu bok po boku, dokud jsme v jeden okamžik nerozeznali, s čím máme tu čest. Byla to obrovská velryba, která měla na dolní čelisti pod linkou obří tlamy vypáleno: JAKO318(a pak ještě něco). Kytovec byl pro nás náhle Jakub a i přes naší námahu, dát mu jméno, nás bytostně nesnášel. Lovil nás. A pro naši velmi dobře vyvinutou schopnost snově plavat nás lovil velmi dlouho.

střih

Jeli jsme podpořit vlídné lidi v muzicírování, já, část mojí rodiny a moje rodina nebiologická. Měli jsme jet vlakem? Zjevně. Stáli jsme na nádraží a to na jeho špatné části, vzhledem k směru, kterým jsme měli jet. Upozornila jsem naši výpravu na tu nesprávnost a tak jsme se vydali podchodem na správné nástupiště. Uklouzla jsem. A vlídný člověk mi pomohl vstát. Pžijel náš vlak, který vypadal poněkud moderně na kolemjsoucí poměry. Bylo to podezřelé. Podle mých zvyklostí jsem nastoupola do nejobsazenějšího vagonu soupravy a stejně tak dle zvyku jsem předem vzdala hledání volného místa. Stála jsem tedy uprostředy toho drncajícího čehosi a přes rameno své kamarádky jsem zahlížela obrys vlídného člověka. Díval se z okna a dost možná právě přemýšlel nad svým uměním. Nechala jsem ho a tak a užívala si tu výpravnou společnost.

střih

Nevím, jakm způsobem jsme vystoupili, prostě jsme byli na místě. Jezero a kolem jako děravá vesnička rozložené neuvěřitelné množstí žlutých stánků. Já si rozhodla, že mé ošacení se na takovou příležitost nehodí a tak jsem se vydala s částí výpravy do jediného obchodu, který se poblíž nacházel. Kdo ví, proč se mezi všemi těmi žlutými plachtami nacházeli dveře do kamenného obchodu s hudebninami? Já tedy ne. Ale neřešila jsem to. Přivítal mě podivně sympatický prodavač gestem ukazujícím na přepravku secondhandovým sbožím. Malá červená trapnost ve tváři mě po chvíli přešla a já se vrhla tručně přebírat ty vybledlé kusy oblečení. V regálech se nacházeli mimo jiné soundtrack k Hvězdným válkám a  černá trička s potiskem metalových kapel. Děsivé. Na té podlaze by se dobře spalo, odhadla jsem. Na té podlaze se dobře spalo, usoudila má unavená záda, když jsem se nějak stočila pod pult s trsátky. A ani nevím, zda jsem dorazila na úspěchy vládných muzikantů...

střih

Seděli jsme s rodinou na květovaném gauči a debatovali o tom, zda je vhodné pro tuto hodinu, konzumovat banánek v čokoládě se snickerskou.

s údivem nad tak dlouhým snem, Tvůj Spáč


nádraží, nové vlaky, špatný směr, kapela, vlídní lidé, obchod s hudebninami, měkká a hrbolatá podlaha, rockové plakáty, paličkované ponožky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama