Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

šachové nepokoje

9. února 2011 v 11:23 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

v poznámkách z dneška svítí do šera dnešního počasí toto: šachové boje, chodbové nepokoje a křížová konstrukce draka. Bylo to bláznivý a plný malých kousků, jako by se mi zdály puzzles s námětem toho snu.

Byla jsem na chodbě u mojí babičky a těžký závěs u hlavních dveří zastavoval jen neuspokojivé množství průvanu. Připadala jsem si maličká, a asi jsem i byla neboť spolu se mnou se do té skromné chodbičky vešlo pět dalších drobotin a tři šachovnice. Světlo sem pronikalo z otevřených dveří a vedlejšího schodiště. Podle odstínu a úhlu, jakým dopadal na měkoučký koberec, bylo ráno letního rozvržení. A ačkoliv se jednalo o šachové partie, byla to krvavá řež a mě se zdálo, že jsem v nelítostném boji. Šachovnice měli netradiční geometrický tvar a každá figurka byla jiná. Celá hrací plocha připomínala vetešnictví a tak jsme s rozcuchaným protihráčem táhli dřevěnými, omšelými, plechovými, lesklými a zajímavými objekty. Z jednoho trčel chomáč bavlnek, jako kštice mého střelce. Na zádech měl model toulce z plíšku a v něm párátkovitě vzhlížející šípy. Chvílemi se mi zdálo, že jsou ty postavičky živé.

střih

A tak náhle, se všechno začalo zdát velmi důležité, naléhavé a nezanedbatelné. Boj. Válka plná velkých malých obětí a silných pocitů s každým kouskem zbytečného materiálu z bojiště. Byl tam malý kovový meč. Byl jako vyloupnutý z kindrvajíčka. A nebot moji spoluhráči se stejně dobře jako já vyznali v hračkách z cukrovinek, obdivně zírali a někdo z nich vydechl své pizizubé: "Tý brďo..." Šáhla jsem po mečíku a ten, jako by svým tvarem říkal, at ho rozdělím. Dvěma prsty jsem lehce uchopila tupou a patinovanou čepel, která se psléze ukázala být odnímatelným krytem pro neuvěřitelné precizně vzhlížející ostří. Lesklo se v našich očích a stejně tak odráželo svou krásu v našem ztišeném nahlížení na ten poklad. Byla jsem vlastníkem Meče!

s párátkem v ruce a peřím ve vlasech, Tvůj Spáč
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama