Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

sedmikrásně smutně

27. února 2011 v 10:14 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

tahle bláznovina se mi zdála v noci na třináctý únor. Zas sem přepíšu jen jednu poznámku, protože po zapsání jsem zbytek snění vypustila z mysli takovým lehkovážným způsobem, že bych jej už těd těžko někde hledala. Tak tedy:

Úvod do snu byl pohledem na vodní hladinu, po které se houpá květ sedmikrásky. Jeho průběh již v mém nočním pokoji a především na mém nočním stolku. Brumbál seděl v své trpasličí verzy na hromádce mých knížek. Dělal, že umřel, ale žil. Bylo to jako sen ve snu, zmatení a nejistota o čemkoliv jiném než o snění. Já po něm truchlila a plakala do té tmy.

ze sedmi kras, Tvůj smutný Spáč, jednou za čas...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama