Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

Kdysi dávno (asi před měsícem)

28. března 2011 v 16:33 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

Stydím se, že sem nepřispívám a přitom se mi zdá celkem dost věcí. Ale nechám to na vypovídání se jinam. Sem bych ráda vepsala posledních pár snů... Tedy popořádku. Dvacátý první únor se mi to zdálo, k ránu jako většinou a s přehršelem barev. Z poznámek teď čtu: návštěva, schody, oblečení, obchod s nůžkama, skicák, čekání, žíhaná doga v autě, náhoda. No páni, na to jak je to dlouho a kolik hodin jsem mezitím naspala, se celkem i pamatuji na většinu těch slov a v hlavě se mi rojí další... To je dobře.

Tedy k návštěvě. První okamžik byl před dveřmi hostitele a já jako návštěva po boku mladíka v příjemné barvě oblečení, si upravovala naposledy svůj účes. Vítá nás nádherná žena s dlouhým a štíhlým krkem a v puntíkatém kostýmu. Je milá i když vím, že můj účes se jí nezdá dostatečně perfektní. S úsměvem o tom mlčí a vede nás po dřevěných a v rozporu s kolemjsoucím luxusem vrzajících schodech. Bojím se udělat každý další krok, ale moje polovina mi nabízí rámě a já vidím, že dlouhokrké hostitelce se to gesto líbí možná stejně moc jako mě. Bylo to patřičně. Vyšli jsme do dřevem obložené místnosti, která šeptala, že její šuplata a kříně jsou plná mnoholeté whiskey a že se zde smí kouřit pouze jeden druh doutníků. Byl tu barový stůl a odpovídající vysoké židle. Na jedné z nich sedělo přetékavým způsobem pozadí pána domu. Světle modrá košile mu dělala tvář ještě červenější. Bylo vidět, že se tu cítí být pánem stejně jako kdekoliv jinde. Dlouhokrká dáma k němu vzhlížela a pokynula nám, abychom se posadili a snad mimoslovně, abychom byli stejně "dokonalý pár" jako jsou oni. V hlavě mám pořád obraz těch vratkých schodů, každý s jinou výškou a čim vyšíí, tím šikmější. Občas na nějakém sloupši žábradlí pověšené korále nebo kus oblečení. Mám pocit, že z nich padám a moje polovička je ve spárech bohatých lidí. Padám a on jen vyděšeně vyskakuje z pohodlné židličky a akorát přes tlusté rameno vidí, jak mizím někde dole.

střih

Pasáž s obchody. Vidím tady zeleného plyšového medvěda, támhle sešit s notami, a o kousek dál cukrárnu. Vybírám si obchůdek nejbližší mému bytí. Výtvarné potřeby. Proč má asi ten obchod vzhled jako učebna, kterou jsem navštěvovala celou třetí třídu? Tamhle v tom koutě jsem se převlíkala na tělocvik. Z táhmleté skříně spolužačka kradla lízátka a tadyhle seděl můj lásek. Katedra je pryč a místo ní je tu pult s kasou a drzým prodavačem. Měl nehezky hnědé oči. Vlastně to ani nejsou výtvarné potřeby, když se tu tak rozhlížím. Je tu jedna police plná různě velkých kancelářských papírů a složitých formůlářů mnoha barev. Jeden jediný regál, ve kterém je kromě osamoceného a zpola vytrhaného skicáku prázdno. A na pultu dva kelímky, z nichž trčí nůžky pro leváky a pruhovaná stuha. Nelíbí se mi tu a chci pryč. Nic si nekoupím, ať si protiva prodavač myslí co chce. Měl by si ostříhat nehty a mě nechat jít pasáží a utéct nejbližší ulicí domů.

střih

Jsem ve škole a venku je tak krásně. Čekají na mě venku a já skoro nechám mizet šedivé skříně v neviditelný průhled na zelenou zahradu. Nestíhám to všechno obstarat a chodba se zdá až moc velká, stejně tak vysoko pověšené hodiny. Běžím v natěšení na čekající přátele a nohy mi po podlaze klužou. Pohybuju se nezvykle pomalu na kmitavý pohyb mých krátkých nohou. Smykem se dostávám k proskleným dveřím a skoro cítím přítomnst těch vlídných lidí. Ale i když už jsem venku, nevidím je. Zpoza rohu na mě bafá jeden člověk. Jsem ráda i za něj, ale stejně jsem trochu zklamaná. Jdem parkem na tramvaj a z auta na nás vyjíždí rozzuřená doga. Srdce mi poskakuje, jakoby ani nepatřilo tam, kde ho mám já. Ale i to zakrývám jakoby-smíchem. Mizíme spokojeně s debatou, která se zdála být tak přirozená. Byl to pozdimní den. Někdy kolem pátě, když je slunce oranžové a žilky listů červené.

bez sklerozy, s výmyslama na rameni, Tvůj Spáč
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama