Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

Květen 2012

zámožný spáč(nemožný)

11. května 2012 v 20:02 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

poslední dobou se mi zdává, že mám spoustu peněz. Totiž vše, co si vysním bych měla, kdybych byla bohatá. Nedávno jsem se procházela k lázním a na krku nechala houpat těžký a kvalitní fotoaparát. Pořizovala jsem fotografie těch nejpříjemnějších a nejpravdivějších odstínu všech barev. Byly ostré tam, kde jsem chtěla a rozmazané tamtéž. V dalším snu jsem prováděla jednoho rodiče mým bytem. měl schody a matracovité patro, květiny a květované vzory, malou koupelničku s vanou a dvěma vchody(nevím proč) a bylo to kousek od nádraží a prodavače pruhovaných šál. Všehcno to bylo ospalé a zvlášní, ale pěkné.

nenechám utéct

1. května 2012 v 14:17 | spáč |  za zavřenýma očima
Můj milý Šíleníčku,

ve snech jsem poslední dobou potkávala všemožné postavičky. Byl tam nedávno i Likonek. Byl milý a hovořil, tak jak umí hovořit jenom on. měl nově ostříhané vlasy a slušelo mu to tak, že člověka lákalo dotknout se těch vlasů. Ale odolala jsem. Kolem nás (mimo prostor mezi náma, který byl zcela prázdný) se míhala společnost slavících a noblesně se pohybujících bytostí. Připomínalo mi to levnou a o to lidštější svatbu.
Stáli jsme proti sobě a dívali se na svoje snové podoby. Moje měla šedomodré šatytriko, jejichž okraje v té atmosféře poblikávala zelenými květinami. Jeho měla Triko-s-potiskem, byla to koláž na téma Válek Hvězd. To mě okouzlilo. Ještě víc pak jeho proslov: "Přece si nenechám utéct hvězdné války, nenechám si utéct holku, která je má ráda. Přece nenechám utéct Tebe." Byl to hezký sen, ze kterého se mi nechtělo budit. Nicméně probuzení to bylo s úsměvem.