Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

Květen 2013

zkoušky

15. května 2013 v 21:11 | spáč |  za zavřenýma očima
Zdálo se mi - a vzhledem k okolnostem je to pochopitelné - o zkoušce maturitního rozsahu a uspořádání zcela zmateného. Byla jsem nejistá takovým způsobem, který si představuju náhledem do budoucnosti tří týdnů. Přesně takhle nejistou mě viděla porota dvou dospělých žen, které měli plné právo mě soudit. Nesoudily, jen se tak dívaly. Zkoušení probíhalo hrou, kdy jedna z porotkyň předváděla cosi pantomimou a na mě bylo uhádnout výraz, který představuje. Slovo, které bylo mnou vylosované mělo něco společného s automobily a něco takového jsem tedy odpověděla. Nikdo mi ale nedal najevo, zda jsem odpověděla správně a stejně jako přešli mou odpověď, přešli i mou přítomnost u prapodivných zkoušek a jali se mne poctiě ignorovat.
Nevnímanou mě nechali uniknout z těch tupých kancelářských prostor právě otevřenou chodbou, která měla nejvíce společného s jeskynním tunelovitým průchodem. Nejsem si jistá jakou rychlostí jsem šla nebo popobíhala, na konci chodby jsem ale byla rychle a tuším, že právě tam jsem vrazila do těch nepravidelných a olámaných prkenných dveří, jejichž nastanuvší zadunění mě probudilo.