Tady mám svý lidi. Tady bojuju. Tady lítám s velrybou. Tady zachraňuju svět.
Tady jsem ponožkově neviditelná. Tady se znám s vlídným muzikantem.

Červen 2013

dům

29. června 2013 v 21:09 | spáč |  za zavřenýma očima
Ať si přeju snít o sebehezčích tématech, vždy se mi nakonec pod víčka promítnou podvědomé nebo záměrně potlačované obrazy. Je to nepříjemné a znepokojující, protože právě spánku se oddávám nejradši, když si chci odpočinout od náročnosti reality.
Většinou se jedná o dětské vzpomínky na dům, kolem kterého se v současnosti vedou dospělácké spory a neshody. Vidím pak ve snech všechen ten svár jako dítě. Z nepatrného hlediska a obrovským nadhledem, který je mi následně vyčítán. Jsem posílána na výzvědy a tajné mise, při nichž jen pobíhám mezi místy, která znám tak strašně dlouho a takovými, která jsem si pro daný účel vysnila. Probouzím se znepokojená a neodpočatá.